České Velenice
| České Velenice | |
|---|---|
 Křižovatka ulic Revoluční a Vitorazská | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | České Velenice |
| Obec s rozšířenou působností | Třeboň (správní obvod) |
| Okres | Jindřichův Hradec |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy (do r. 1920 Dolní Rakousy) |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°46′7″ s. š., 14°57′49″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 667 (2024)[1] |
| Rozloha | 12,09 km²[2] |
| Katastrální území | České Velenice |
| Nadmořská výška | 489 m n. m. |
| PSČ | 378 10 |
| Počet domů | 550 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Revoluční 228 378 10 České Velenice info@meu.velenice.cz |
| Starosta | Ing. Jaromír Slíva, MBA |
| Oficiální web: www | |
  České Velenice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 546089 |
| Kód části obce | 22713 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
České Velenice (dříve Cmunt a Dolní Velenice, německy Unterwielands, v letech 1938–1945 Gmünd III.-Bahnhof) jsou město v Jihočeském kraji, na hranici s Rakouskem, v oblasti Západního Vitorazska. Město leží v okrese Jindřichův Hradec a žije v něm přibližně 3 700[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Předchůdci Českých Velenic
[editovat | editovat zdroj]
Původně se zde rozkládala jen ne příliš hustá zástavba obcí Velenice a Česká Cejle. Obec Česká Cejle tvořila osada (a zároveň celé samostatné katastrální území) Josefsko [p 1] a dále o západní část zástavby osady Česká Cejle (první zmínka roku 1280, německy Böhmzeile). Obec Velenice tvořily dva okrajové domy bývalé osady Dolní Velenice (první zmínka roku 1387 Wielants, 1496 Bielants, Unterwielands) s adresami Podlesí 16 a Podlesí 124.
Hospodářský a stavební rozmach dnešních Českých Velenic započala výstavba železnice. Na strategicky výhodném místě, asi 2,6 km západně od centra Gmündu bylo vybudováno nádraží, které tvořilo významný železniční uzel celého Rakouska-Uherska. Vedly odtud tratě z Vídně do Plzně (1869) a do Prahy (1871). V souvislosti se stavbou nádraží byly vybudovány i železniční dílny a opravny, které byly pro pozdější vývoj Českých Velenic nesmírně důležité (měly více než 1000 zaměstnanců). Za prací se tak do osad, které tvořily předměstí Gmündu, přistěhovalo množství dělníků. Bývalé osady se tak rychle měnily k nepoznání. Celé předměstí dostalo moderní městský ráz. Proběhla výstavba dvou- až třípodlažních domů podél dnešních ulic Čsl. legií, Revoluční a Vitorazská, dále hotelů a obchůdků.
Období první republiky
[editovat | editovat zdroj]Po první světové válce byla tudy na základě Saintgermainské smlouvy stanovena nová státní hranice mezi nedávno vzniklou Československou republikou a Rakouskem, která rozdělila území obcí Česká Cejle a Velenice, včetně zástavby obcí. Nádraží, železniční dílny a okolí za řekou Lužnicí bylo od Rakouska odtrženo a bylo 31. července 1920 přičleněno k Československu. Státní hranice v Českých Velenicích se však dvakrát měnila a původní území, připojené zde k Československu, bylo znatelně menší. První rozšíření, provedené k 1. říjnu 1920 bylo jakousi odpovědí na obstrukce a s tím spojené násilnosti, kterých se vůči rozhraničovací komisi dopustili zdejší Němci[4]. Druhé rozšíření, provedené na podzim roku 1921, spočívalo v koupi pozemků od obce Velenice z důvodu potřeby zřízení vlastního hřbitova. Nová hranice určená na řece Lužnici přitom, až na několik výjimek, kopíruje starou katastrální hranici původního města Gmünd, takže z původního katastru Gmündu získaly České Velenice jen zcela zanedbatelnou část. Jiná zanedbatelná nezastavěná okrajová část Českých Velenic, nacházející se u řeky Lužnice, zase původně náležela ke katastrálnímu území Ehrendorf, rovněž součásti původní dolnorakouské obce Velenice.
Dnešní České Velenice vznikly spojením celého katastrálního území Josefsko s částmi původních katastrálních území České Cejle, Dolní Velenice, Horní Velenice (pouze lesnatá část katastru Horních Velenic, který byl taktéž součástí obce Velenice) a zanedbatelných okrajových částí původních katastrálních území Ehrenberg a Gmünd. Z obce Velenic nová obec získala 6,56 km², z obce Česká Cejle 5,5 km²[5]. Od 31. července 1920, tj. dnem připojení území k Československu, se zpočátku toto nové sídlo označovalo jako Cmunt v Čechách, pak Český Cmunt. Nová obec vznikla k 1. prosinci 1920[6], což bylo roku 1921 potvrzeno souhlasem ministerstva vnitra, které zároveň určilo nový název Dolní Velenice, ale 1. prosince 1922, se podle výnosu ministerstva vnitra č. 85374, stala městem, které dostalo název České Velenice[7]. Stanovení nové hranice mělo dovětek i v Rakousku - z důvodu silně zmenšené rozlohy byl roku 1921 rakouský zbytek obce Böhmzeil (Česká Cejle) připojen ke Gmündu[8], zatímco oba zmenšené velenické katastry byly sloučeny do nového k. ú. Velenice (Wielands)[9]. Roku 1931 pak vzniklo jednotné k. ú. České Velenice[10].
Období po Mnichovské dohodě
[editovat | editovat zdroj]V říjnu 1938 byly České Velenice připojeny k Německé říši, k městu Gmünd, a dostaly název Gmünd III.-Bahnhof. Během druhé světové války byl v Gmündu zřízen sběrný tábor, v němž byli umístěni maďarští židé. Na žádost Rudé armády byly 23. března 1945 České Velenice jako důležitý železniční uzel, jímž proudily na východ německé zbraně, bombardovány americkým letectvem. Třicet bombardérů Consolidated B-24 Liberator 15. letecké armády USA zasypalo nádraží, železniční dílny a okolí tisícem leteckých bomb. Zahynulo asi 1 300 lidí. Bombardování způsobilo hromadný odchod obyvatel z města. Důvodem odchodu bylo zničení obydlí, ale také ztráta zaměstnání v rozbořených železničních dílnách. Rudá armáda vstoupila do města 7. května 1945 a den nato převzala správu nad celými dílnami a nádražím. České Velenice tak byly znovu po sedmi letech připojeny k Československu.
Rozvoj po druhé světové válce
[editovat | editovat zdroj]Po válce bylo postaveno takřka nové město. Bylo vybudováno nádraží, železniční dílny i obytné domy. Předválečný ruch se ale do Velenic už nikdy nevrátil, zapříčinila to zejména železná opona, která města izolovala od okolního světa. Až do roku 1989 kontrolovala každého příchozího, a to i z vnitrozemí, Pohraniční stráž.
Dnes je většina budov v Českých Velenicích nově zrekonstruovaných, silnice opravené a zeleň, pro České Velenice tolik typická, pečlivě opatrována.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 026 | 1 930 | 2 514 | 4 097 | 5 713 | 4 750 | 4 863 | 2 705 | 2 892 | 3 008 | 3 177 | 3 605 | 3 523 | 3 523 | 3 327 |
| Počet domů | 122 | 150 | 191 | 245 | 362 | 340 | 431 | 417 | 385 | 407 | 401 | 464 | 481 | 526 | 550 |
Doprava
[editovat | editovat zdroj]V Českých Velenicích je železniční stanice moderního měřítka. Slouží jako přestupní stanice pro spoje z Vídně do Českých Budějovic (Plzně) a Veselí nad Lužnicí (Prahy). Trať České Budějovice – České Velenice je nově v celé délce elektrifikována. České Velenice jsou velmi dobře dostupné i pro silniční dopravu.
Hraniční přechody a přeshraniční propojení
[editovat | editovat zdroj]Hraniční přechody
[editovat | editovat zdroj]- Železniční hraniční přechod České Velenice - Gmünd[13]
- Silniční hraniční přechod České Velenice - Gmünd, Böhmzeil[13]
Přeshraniční propojení
[editovat | editovat zdroj]Určená místa na turistických stezkách
- České Velenice, Vitorazská ul. - Gmünd (Wielands)[13]
- České Velenice, lávka - Gmünd, Bleylebenstrasse[13]
- České Velenice, Hospodářský park - Gmünd[13]
Přeshraniční propojení vzniklá v době po plném zapojení České republiky do schengenského prostoru
- České Velenice - Großdietmanns (společná hraniční cesta)[13]
- České Velenice - Gmünd, Böhmzeil (společná hraniční cesta)[13]
Historie dopravy
[editovat | editovat zdroj]Na začátku 20. století zde byl jeden z prvních trolejbusových provozů v Rakousko-Uhersku (1907 až 1916). Trolejbus jezdil z gmündského náměstí až na nádraží. V roce 2016 byla po sto letech po ukončení trolejbusového provozu slavnostně představena replika trolejbusu na bateriový pohon TMG 1907. O její vznik se zasloužil zejména pan ředitel místního muzea Jiří Kovář.[14]
V Českých Velenicích bylo až do roku 1927 také nádraží úzkorozchodné železnice vedoucí do Groß Gerungs (Velkých Kerušic), Litschau (Ličova) a Heidenreichstein (Kamýku). V roce 1927 bylo nádraží zrušeno, ale úzkokolejka přes České Velenice jezdila až do roku 1951, kdy byly rakouské dráhy nuceny postavit přeložku po jižním břehu řeky Lužnice.
V letech 2010–2012 bylo za 870 milionů korun českovelenické nádraží zrekonstruováno.
Průmysl
[editovat | editovat zdroj]- ŽOS České Velenice byly před svým uzavřením v roce 2014 jedny z mála strojíren v Evropě, které ještě prováděly opravy parních lokomotiv a mobilních parních kotlů.
- Magna Cartech je významným zaměstnavatelem širokého okolí. Firma sídlí v novém průmyslovém parku na hranici s Rakouskem. Zabývá se výrobou automobilových dílů.
- Firma GEM bohemia výrobce drogerie a kosmetiky, firma sídlí v průmyslovém parku ACCESS.
- Firma Kinshofer, výrobce součástí průmyslových strojů, sídlí přesně na státní hranici, a tak jako první využila potenciál společného česko-rakouského průmyslového parku ACCESS.[15]
Školství
[editovat | editovat zdroj]Základní a mateřská škola České Velenice - budova základní školy na ulici Čsl. legií a dvě budovy mateřských škol na sídlišti[16]
Střední škola České Velenice - obory maturitní i učební s dopravně technickým zaměřením[17]
Základní umělecká škola v Třeboni - odloučené pracoviště České Velenice[18]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel sv. Anežky České podle projektu architekta Václava Pilce z roku 1935, vitrážová okna od prof. Jaroslava Václava Holečka, v roce 2020 prohlášen kulturní památkou[19]
- Kaple sv. Rodiny se zvonicí v Žižkově předměstí. Původní stavba z roku 1911 byla celkově zrekonstruována v roce 2013[20]
- stoletá jírovcová alej v Revoluční ulici (významný krajinný prvek)
- Velenický klen na třídě Čsl. legií (památný strom)
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kostel sv. Anežky České -
Městský úřad -
Infocentrum -
Nádraží -
park před nádražím -
Kaple sv. Rodiny na Žižkově Předměstí -
Staré železniční dílny -
Pomník obětem nacismu -
Restaurace Viet House -
Hraniční lávka přes Lužnici
_-_v%C4%9B%C5%BE.jpg)
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Josef Bartuška (1898–1963), básník, malíř, divadelník
- Anton Legner (1928), historik umění
- Adolf Born (1930–2016), malíř, kreslíř a ilustrátor
- Jan Rejžek, novinář, publicista
- Jiří Sedláček, inženýr, ředitel ŽOS České Velenice
- Jiří Tichý (1924–2013), malíř, grafik, autor tapiserií a spisovatel
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Josefsko bylo založeno roku 1780 jako raabizační sídelní útvar, dnes Žižkovo Předměstí).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ ZŠ České Velenice - Průvodce školní virtuální naučnou stezkou 2012: Kapitola "Hranice v pohybu", str. 17
- ↑ Vzniká nové město
- ↑ http://www.rapsach.cz/tom/oto_pov.htm
- ↑ Archivovaná kopie. www.velenice.cz [online]. [cit. 2014-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-24.
- ↑ http://www.noela.findbuch.net/php/main.php?ar_id=3695#464b204d617070656ex4221 Dolnorakouský zemský archiv - k. ú. Česká Cejhle
- ↑ http://www.noela.findbuch.net/php/main.php?ar_id=3695#464b204d617070656ex4963 Dolnorakouský zemský archiv - k. ú. Dolní Velenice
- ↑ ČÚZK - Retrospektivní rejstřík katastrálních území
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g 395/2021 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propoje.... Zákony pro lidi [online]. [cit. 2024-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Trolejbus TMG 1907. www.velenice.cz [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-20.
- ↑ KINSHOFER - Home. www.kinshofer.com [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Úvod. www.zsvelenice.cz [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.
- ↑ INOWEB. Střední škola České Velenice. www.sscv.cz [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Struktura školy. www.zustrebon.cz [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Na jihu Čech přibylo kulturních památek, první mají v Českých Velenicích. iDNES.cz [online]. 2020-04-17 [cit. 2020-06-15]. Dostupné online.
- ↑ (MRAZEK@CKRUMLOV.CZ), Content: MAS Třeboňsko, Code: Lubor Mrazek. Kaple se zvonicí v Českých Velenicích. www.kaplicky-trebonsko.cz [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-05.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Oesterreicher Jiří, Kotrbová Irena, Winkler Harald: Společná minulost, Gmünd a České Velenice, Město České Velenice, 2005
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu České Velenice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- České Velenice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Obecní kronika
- České Velenice
- Města v Čechách
- Obce s pověřeným obecním úřadem
- Města v okrese Jindřichův Hradec
- Sdružení pohraničních obcí a měst okresu JH
- Západní Vitorazsko
- Vitorazsko (mikroregion)
- Obce v okrese Jindřichův Hradec
- Sídla rozdělená státní hranicí Česka
- Sídla v Třeboňské pánvi
- Sídla na Lužnici
- Sídla na česko-rakouské státní hranici